Never lose your hope. Life without dreams and hope is nothing.
A užívej života na plný koule!


Základní a důležité věci zde #Rozcestník

Svátky:

...Do konce prázdnin zbývá 62 dní
...Do Vánoc zbývá 173 dní
______________________________________

Etapa 1------Etapa 2
#Aktivita na bodu mrazu

Dům hrůzy

9. června 2017 v 18:54 |  DĚSIVÉ příběhy
Upozornění! Někdo může tyto řádky shledávat krajně děsivými!

Co když je to správně? Tato myšlenka mě pronásleduje už pár dní. Na radu svého, pro někoho dosti šíleného, kamaráda jsem nikdy nedal. Ale teď, když se ve mě rozlévá pocit naprostého děsu, si myslím, že to není zas až tak špatný nápad.
Abych vás uvedl do obrazu. Mám sousedku satanistku. Nebo si to o ní aspoň myslím.


V noci se z jejího domu ozývají nervy drásající zvuky. Z její podkrovní místnosti vychází matné, temně rudé světlo. Když jsem se jí po nějaké době, přesněji hned další ráno, přišel zeptat, co se to sakra včera dělo, tak řekla, že nic neslyšela, přej neví o čem to mluvím.
Zvuky se opakovaly, podle mě byly každým dnem horší a horší. Ona mi ale pořád opakovala, že o ničem neví.
Až včera všechno utichlo. Nebo jsem si to alespoň myslel.
Její dům byl naprosto tichý. Říkal jsem si, že už to konečně všechno skončilo a s klidným srdcem jsem si šel lehnout. Už už jsem pomalu usínala, když v tom se celý dům začal otřásat. Uslyšel jsem křupavý zvuk, a tak jsem se podíval na strop, jestli náhodou nepadá strop. Ten teda nepadal. Padal velký skleněný lustr, a to přímo na mě. V poslední chvíli jsem uskočil. Trocha střepů mě sice zasáhla, ale nebylo to nic vážného.
Můj dům však pokračoval v běsnění. Všechno na mě začalo padat. Skříně, židle, dokonce i stoly se mi snažily ukončit život. Přemýšlel jsem, co se to ***** děje a přitom jsem se srdcem v kalhotách, no spíš v pyžamu, běžel z prvního patra ven.
Jak jsem byl venku, tak najednou všechno ustalo. Koutkem oka jsem pohlédl na dům mé sousedky. To co jsem spatřil mi vyrazilo dech. Ona tam v okně stála polozahalená závěsem. A k tomu se smála. Smála se, jako by to byla jen nějaká komedie pro její pobavení. Pak se jí jako kdyby zablýsklo v očích a zmizela v hlubinách svého domu.
Tu noc jsem přepal u kamaráda. Přesněji u kamaráda, který chodí každý den k psychiatrovi, protože má, dejme tomu problémy. A ten mi poradil, abych do mojí sousedky udělal dvě další díry, a to brokovnicí, kterou mi hned s velkou radostí dal. Že to vlastně bude správná věc, ochráníme tím svět, řekl. Nepřejte se mě, jak může mít sakra psychicky labilní člověk u sebe doma brokovnici. Po tom všem jsem ji však přijal. Zavolat policii, to nepřicházelo v úvahu. Vy snad věříte na duchy?
A tak jsem se nakonec odhodlal. Teď tu okolo jedné ráno stojím na ulici a chystám se zabít svou sousedku............. Konec ?první části?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaká je vaše nejoblíbenější barva?

Zelená
Červená
Žlutá
Modrá
Černá

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 9. června 2017 v 19:53 | Reagovat

Velmi působivé! Jsem zvědavá na pokračování, třeba by to šlo vyřešit i jinak než brokovnicí :-)

2 Radek Radek | 9. června 2017 v 22:28 | Reagovat

[1]: Však to je krásnej způsob řešení problémů, jedná mezi oči... :-)

3 Xira Xira | E-mail | Web | 9. června 2017 v 22:59 | Reagovat

skvělý počin! Určitě dávám palec nahoru pro pokračování.

4 driving directions home driving directions home | E-mail | Web | 10. června 2017 v 6:00 | Reagovat

The story is an honor, especially the neighborhood girl stand next door window smiling and disappear.

5 Radek Radek | 10. června 2017 v 17:24 | Reagovat

[3]:  Díky za pochvalu .ď

[Smazaný komentář] Reklama, vážně?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama